MAROKO: Země tisíce chutí, kultur a vůní.

Maroko, země, kam jsem se rozhodla letos vydat na menší průzkum. Měla jsem sice jen jeden týden, zato si myslím, že jsem stihla téměř vše, co tahle země nabízí. Mnoho lidí by se bálo jet do země severní Afriky – jiný světadíl znamená pro mnohé strach z něčeho nového, zatím neobjeveného, jiná kultura, jiné zvyky, jiné vůně a chutě, jiné způsoby, jiný životní styl. Já mám ráda změny a věci tzv. JINÉ, než jaké jsou doma. Pojďme se společně ponořit do jiného světa, kde vládne jiná atmosféra života, než jakou známe z Evropy.

Do Maroka jsem odjela převážně surfovat a poznat tamní kulturu. Fascinovalo mě, že je to země africká – v žádné podobné jsem zatím nikdy nebyla a tak jsem doufala v dobrodružství. A ono to fakt tak bylo! Myslím, že surfování v Taghazout, jízda na velbloudovi, spánek v 1°C ve stanu v poušti, Harrira a Tažín (typická marocká jídla) a taky Kasby, Medina nebo místa, kde se natáčela Hra o trůny mluví za vše! Nehledě na to, že jsem to celé absolvovala s „ženskými dny“ a musela to nějak vydržet. Ano budu zde upřímná, budu autentická.

VELBLOUDÍ JÍZDA

Pro ty z vás, které zajímá, zda velbloud vnímá, že máte menstruaci a zda je na to háklivý (říká se to a článek o tom na internetu nenajdete, kdybyste chtěli být jako já a googlili si to před tím, než na něho nasednete), tak NEVNÍMÁ! Je mu to úplně jedno :D. Velbloud má dva hrby, na kterých během jízdy prakticky nesedíte. Nemá jak to ucítit, navíc krve se zřejmě nebojí, když má takový zkus, že Vám může i ukousnout hlavu, když bude chtít. Sedíte na posedu, který jsem já osobně měla z celého zájezdu nejvíc nakřivo, takže jsem neseděla rovně a neseděla jsem na něm, ale na tom posedu, takže jsem se ho dotýkala vlastně jen nohama. Musím říct, že je to velmi chlupaté a smradlavé zvířátko, kterého je mi vlastně líto. Ten můj měl provaz (za který byl vláčen a veden) provlečený skrz nos, což je strašné. V Maroku se o zvířata obecně moc nestarají -jsou tam všude toulavý psy, protože náboženství Islámu věří, že pes je špinavé zvíře, které když máte doma, zabraňuje očistě od vašich hříchů. Proto psy nikdo doma nemá, toulají se krajinou, často je najdete mrtvé nebo podvyživené na ulicích nebo v přírodě. To stejné u koní a u dalších, u nás standardně domestikovaných zvířat. Co by Vás spíš mělo zajímat, pokud usednete na velblouda je, že vaše kyčle Vám možná upadnou až z něho slezete no a když tak ho pohlaďte – nemyslím si, že to tam standardně někdo dělá. Vítejte v Maroku!

SURFOVÁNÍ V TAGHAZOUT

Surfovat můžete na nejznámějším místě v Maroku, ve vesničce Taghazout. Pláž je tam obrovská, písečná, bez jediného kamínku, takže příznivá pro surfing. Sjíždějí se sem surfaři z celého světa. Vesnice je převážně turistickou oblastí, ale hlavně je to rybářská vesnice, kde můžete ochutnat dobrou rybu, čerstvě vylovenou z moře.

To by se hezky četlo a teď realita – rybu tam v žádném případě nejste! :D. Nikdy není v ledu, možná když je čerstvě vylovená, tak ano. Jinak ne. Na trzích jsem tam žádnou rybu neviděla čerstvou, na hygienu si tam vážně nepotrpí.

Surfing ale stojí za to. Hlavně v zimních měsících, kdy během února/ledna jsou vlny přiměřeně velké, abyste na ně naskočili a krásně se svezli. My jsme měli vlny 1m vysoké, občas jsme na ně museli čekat, ale v neoprenu to nevadí. Oceán je ledový, má cca 8° v zimě, neopren postačí 3/4mm tloušťky, aby Vám nebyla zima. Prkno i neopren Vám půjčí v jakékoli půjčovně – zapůjčení nabízí i místní hostely, cena by měla být kolem 80 dirhamů za celodenní půjčovné. Nenechte si namluvit nic jiného! Budou to na Vás zkoušet úplně pořád a všude. Před cestou do Maroka je dobré vědět, kolik má zhruba co stát, aby Vás neošidili. Obzvlášť v turistických oblastech už jsou místní dobře vycvičeni! My jsme s sebou měli mého bratránka Davču, který už v Maroku byl, takže jsem se nebála, že by nás někdo napálil. Surfovali jsme 4 hodiny a bylo to boží! Doporučuju.

MAROCKÁ KULTURA

Po celou dobu tripu jsem si zapisovala postřehy, které by Vás mohly zajímat:

• na řidiče v buse musíte bouchat, aby Vás pustil ven a nebo dovnitř. Žádný zvonek jak u nás :D. Je to vtipné pozorovat, když někdo vystupuje.
• Na snídani v Maroku doporučujeme pouze a jedině: čerstvý marocký chléb (taková placka z jejich mouky, ze které mi nebylo blbě, jako z té naší pšeničné), mandlové máslo a banán. Snídaně šampionů!
• Na letišti musíte vyplnit příjezdový formulář – vezměte si tužku! 😀 Jinak tak zkysnete 100 let jako já a ujedou Vám všechny sdílené taxíky.
• Taxikáři a všichni ostatní se Vás snaží ošulit! Musíte neustále smlouvat! Smlouvá se na trzích, v taxíku nebo obecně všude jinde, jenom ne v obchodech, kde jsou ceny pevně stanovené a kde to není vhodné. Ideální sdílené taxi je tak pro 4-6 osob, cena 50 dirhamů z letiště do Agadiru. Ne jinak!
• Na veřejnosti je zákaz jakéhokoli projevu sexuality – držení za ruce není vhodné, homosexualita je nezákonná, líbání je zakázané. Evropan a Maročan (holka kluk, kluk holka) spolu nikdy nesmí spát na jednom pokoji – neubytují Vás, kontrolují pasy. S klukama jsem sestřenice, máme stejné příjmení, takže u nás to bylo v pořádku, jsme rodina. U všech ostatních zakázáno. Takže pokud se ti zalíbí Maročanka nebo Marokánec, ať raději přiletí za tebou do ČR :D.
• Každé ráno v 6:00 a každý večer cca kolem 7:00 je bohoslužba. Je povinná pro všechny věřící, všude se rozezní takové divné kvákání – to máš místo kohouta v ČR jako budíček. Doteď nechápu, jak to může znít všude stejně – jako by používali nějaký rozhlas nebo co.
• Pár slovíček, co se může hodit: „Lašukran“=ne, děkuji. „Ain is vina“=jsi krásná. „Mašimušky“=není problém. „Yala“=pojď. „Habibi“=miláček (to říkaj všem turistům a furt :D. Něco jako „zlatíčka“).
• Harrira = typická marocká polévka, něco jako boršč. Jídlo chudých, ale mňamka jak sviň, za 12 Kč 😀 máš večeři jak vyšitou. Tajine=typické marocké jídlo – rýže, kuskus, brambory, zelenina, maso.
• Pohřbívají všechny lidi do země, spalovat těla je zakázané. Hlava musí být vždy nasměrována směrem do Meky. Hřbitov je v každé vesnici, stejně jako kostel a škola. Hřbitov je jen jedna velká písečná plocha, nemají kříže (to je jen pro bohaté), v chudších osadách naleznete na hrobech jen kameny – žádný pomník, kříž nebo památník. Kámen podélně znamená muž, kámen příčně žena. V případě pohřbu neexistuje ceremonie jako u nás – pouze dav kolem zemřelého a to je vše.
• Toaletní papír házej do koše – nesmí se splachovat, ucpalo by to trubky, které jsou tam hodně tenké, špatná kanalizace, proto to tam všude tak páchne.
• Voda není nikde pitná!
• 1 dirham na naše je cca 2,3 Kč (k únoru 2023), měna se nedá směnit u nás ve směnárnách, tam si ji nedovezeš – musíš vybrat z bankomatu až na místě. V případě dovozu k nám ti ji nikdo zpět na koruny nesmění. To znamená utrať všechno co máš v dirhamech a něco dovez babičce nebo mamce! 😛
• Všude jezdí pozdě, nejsou dochvilní, nemají řád. Objednáš si zájezd=čekáš furt a všude.
• Ženy nosí burku (tipycký islámský hábit od hlavy až k patě), v chudých vesnicích vysedávají na zápraží a pozorují okolí, turista je zajímavost sama o sobě.
• Turisté jsou respektováni – nemusejí nosit burku a jsou vážení – policista klidně zastaví provoz, aby jste mohli přejít přes cestu.
• Na plyn si tady nezajezdíš, pouze nafta a benzín jsou dostupné – cena cca 14Dh za litr (36 Kč).
• OVOCE: všude čerstvé, čerstvá šťáva z vymačkaných pomerančů je „must taste“.
• ARCHITEKTURA: Bude Vám připadat, že žádný dům není hotový – staví se z hlíny, bambusu a vody, cihly tady nikdo nezná. Zahrady neexistují, je tu sucho, mohou si dovolit jen bohatí. Místo stromů jsou zde všude palmy, na oknech jsou všude ozdobné mříže, některé domy nemají střechu a uprostřed je prostě díra=typycká architektura. Říká se tomu Kasby.
• Při smlouvání na trzích musíte mít hotovost a nedat se odbít, znát cenu, kterou chcete zaplatit. Plátěná košile by měla stát okolo 150Dh, budou Vám ji klidně nabízet i za 350 a když řeknete, že nemáte dost peněz (to raději neříkejte), nabídne Vám, že s Vámi půjde i do bankomatu, jen abyste si koupili jeho zboží. Bacha na to!

HORY MAROKA

Hory v Maroku nejsou jako u nás – téměř nikde nerostou stromy, protože v Maroku neprší. Někdy se to může stát, ale spíš se to nestane. Když projíždíte horskými oblastmi, ptáte se, kudy se tam chodí, zda existují turistické stezky. V národním parku u města Fee to možná vypadá jinak, tam jsme nebyli, nicméně Davča tam byl a tam stromy jsou. Můj horský zážitek vypadal pouze takto:

Aït Benhaddou a Ouarzazate

Tohle místo ve mě zanechalo velké vzpomínky. Procházela jsem se totiž na místech, kde se natáčela Hra o trůny, Mumie, Indiana Jones, Prince of Persia, Gladiátor a další známé velkofilmy.

Ait Benhaddou je smíšenina architektonických domků a příbytků místních usedlíků, na vyvýšeném kopci nedaleko města Ourzazate, kde sídlí filmová studia, jako je Atlas Production a kde mají základnu filmová studia po celém světe. Paradox je, že téměř všechny filmy, co jsou z prostředí egyptského se natáčeli právě v Maroku. Kromě toho se v Maroku natáčelo i Líbáš jako ďábel (v Essaueře), takže i česká produkce zde má své místo. V Ait Benhaddou se dokonce přistavovali 2 věže, aby se zde mohla natočit Hra o trůny. Je to hodně zajímavé místo, zapsané v památkách UNESCO, které ve Vás vyvolá pocit pravé marocké kultury. Dostat se sem dá jedině autem, nebo se zájezdem z Marrakéše, který jsme měli zaplacený my (cca 65€ takže nějakých 350 dirhamů). Byl to 3 denní trip, během kterého jsme projeli hory (ve kterých jsme také přespali v horském hotelu, kde jsem málem umrzla a zatancovali si s místními na místní hudbu – hrála jsem na bubínek :D), přejeli přes Ouarzazate a následně se dostali až do pouště Merzouga, kde jsem jela na velbloudovi a kde jsme spali ve pouštní osadě ve stanu. Zažili jsme krásný západ a východ slunce v poušti a sjela jsem si kopec na prkně po písku 😀 – do písku spadnout je teda mnohem bolestivější než do sněhu a hlavně – NEZATOČÍŠ! :D.

POUŠŤ MERZOUGA

Zážitek z pouště byl pro mě něco neuvěřitelného. Dojeli jsme vanem až na samotný okraj Maroka, téměř ke hranicím s Alžírskem, kde jsme zažili noc v poušti. Dodávka nás vysadila na okraji pouště kde na nás čekali velbloudi a dovezli nás do půly cesty, kde jsme následně nasedli na jeep a dojeli až doprostřed ničeho, kde byly naše stany. Každá skupinka cca po 4 dostala svůj stan, kde byly jen 4 postele a nic víc. Představovala jsem si to jako postel na písku, nicméně všude jsou tam koberce a ve stanech dokonce i podlaha, takže písek Vám nijak neublíží. Je tam ale děsná zima – moje přenocování vypadalo asi tak, že kromě všech vrstev co jsem jen našla v batohu, jsem na sobě měla ještě čepici, rukavice, šátek, šálu a ještě tu thermo-izolační folii z Dekáče, která mě vlastně zachránila. Celá jsem byla zakrytá dvěma dekama a přesto, mi byla trochu zima, ale už jen trochu :D. Kluci se mi smáli, že jsem asi mimo, protože spali jen v trenkách. No jo! Jsem zimomřivá holka asi :D.

Zažili jsme v poušti nádherný západ a krásný východ slunce. To byl opravdu zážitek! Je tam ticho – nic Vás neruší, hvězdy jsou jasně viditelné – můžete pozorovat souhvězdí. Nejhezčí byly ve 2 ráno, ale to jsem už byla zababušená pod peřinou a vzhledem k tomu, jaký proces to byl se do ní dostat celá zabalená do všeho možnýho, jsem se rozhodla už nevylést :P.

MARAKÉŠ

Během mých cest mě města nikdy nelákaly, nicméně v Marakéši jsme strávili dvě noci a zažili také nemalé zážitky – především trošku pravého Maroka zase z té jiné stránky. Pro mě to byla špína, smrádek a děsivý ruch. Všude je strašně moc lidí, uličkami se procházíte v davech, jezdí mezi Vámi motorky, všude po Vás něco pokřikují a snaží se Vám něco prodat.

Tržnice Jemaa el-Fnaa je přesto jedno z míst, kam se určitě podívejte. Světoznámá tržnice/náměstí, kde jsou v noci miliony stánků se vším možným, co vás jen napadne, byla dříve místem, kde se sekaly hlavy, vystavovaly trestance, trhaly se zuby y vyprávěly příběhy. Dodnes je vyprávění příběhů místních lidí dochováno – je dokonce zapsáno jako nehmotná památka dědictví UNESCO. Příběhy nikde nenajdete, na internetu se nepíšou, poslechnout si je můžete jen tady. Pozor na zaklínače hadů, kejklíře s opicemi a další ujetosti, které bych zakázala (chudáci zvířata) – za každou fotku, pohlazení nebo natočení chcou peníze! Tahle fotka mě stála taky peníze :D:

Paradox je, že tržnice je v noci plná stánků, ráno je však náměstí absolutně prázdné. Je zážitek zažít oboje.

UBYTOVÁNÍ V MAROKU

Ubytování je nejlepší a nejlevnější v různých hostelech přes booking.com. Abyste neplatili příliš moc a měli dobré služby, většinou by mělo ubytko stát kolem 10€/noc/osoba. Hostel jsem během pobytu zažila nejkrásnější v Taghazout a nejhorší v Marakéši (pročpak asi? :D). V Taghazout jsme bydleli v Roof Hostel, který byl v podstatě na střeše a měl krásnou verandu a posezení s výhledem na pláž, kde jsme surfovali. V Marakéši jsme bydleli ve sdíleném hostelu Dream Belko Hostel, kde jsem spala odděleně od kluků, protože holky a kluci museli spát zvlášť. Výhodou bylo, že jsme měly vlastní koupelnu, ale pokoj byl strašnej a divým se, že jsem tam tu noc nějak přežila.

V Maroku obecně nečekejte žádný luxus. Pokud cestujete a jedete na budget, zpravidla je to prostě jen postel, občas teplá voda, nějaká veranda a to je tak všechno. Každý má samozřejmě na to jiný pohled/názor – podle toho, jaký měl zážitek on sám. My jsme jeli na budget – i s letenkou mě celkově celá dovča na týden vyšla 7 000, což je luxus. Zkrátka tam nejedete za luxusním ubytováním, ale za kopou zážitků a tak to i musíte brát :).

PŘÍRODNÍ PAMÁTKA – Soutěska Todra v destinaci Aït Baha, Georges de Todra

Jedno z „must seen“ míst v Maroku je soutěska Georges de Todra. Je po cestě do pouště Merzouga. Dostat se tam dá jedině autem. Nádherné místo, kde mám zážitek s místním pánem s oslem, který mi přes sklo auta znakovou řeší nabízel, ať s ním zůstanu v jeho horské chatě, vezmu si ho a žiju s ním v horách Todry :D. Opravdu lákavá nabídka, kterou jsem však odmítla :D.

Voda, protékající soutěskou je horká – zkuste dát ruce do vody a přesvědčte se sami. Zajímavý jev – důvod neznám. Normálně bývá horská voda studená. Bylo to tam krásné! Taková místa miluju.

JÍDLO V MAROKU

Je to pro mě skutečně v tomto ohledu země tisíce chutí a vůní, i když jsme vlastně v podstatě jedli pořád dokola jedno a to samé :D: Tajin, Kuskus, Harrira. Co opravdu doporučujeme je skvělá restaurace v Marakéši Cafe Restaurant Dar L’hssira: příznivé místo, pokud se chcete opravdu dobře a levně najíst v Marakéši:

https://www.tripadvisor.com/Restaurant_Review-g293734-d15286316-Reviews-Cafe_Restaurant_Dar_L_hssira-Marrakech_Marrakech_Safi.html

Co určitě stojí za to, jsou čerstvě vymačkané džusy z pomerančové šťávy za pár kaček a vynikající marocký čaj (který pijí v podstatě pořád – místo kávy). Káva se zde moc nepije, tu nikde moc nenajdete. Marocký čaj si také můžete dovést domů – pije se s velkou dávkou cukru/medu, po malých šálkách.

Za zmínku stojí určitě také čerstvé datle, které jsou brutálně sladké a u nás doma je nikdy tak vynikající neochutnáte, protože než je sem dovezou, ztratí čerstvost a chuť. Datle se jí hlavně v době Ramadanu (období, kdy se nesmí přes den jíst vůbec nic, ani pít. Nesmí se pozřít nic v době kdy svítí slunce. Jakmile slunce zapadne, začíná žranice až do ranního úsvitu. Za mě nepochopitelné a nezdravé – nicméně to ukládá Islám jako povinnost pro všechny věřící a bohužel i nevěřící, kteří žijí v islámském státě. Pokud by Vás někdo na ulici načapal, že cokoli jíte, může Vás udat a půjdete do vězení. A to je pravda. Říkal nám to místní obyvatel Marakéše, u kterého jsme bydleli poslední dny v hostelu). Datle jí, protože obsahují hodně cukru, který Vám přes den chybí, takže datle jsou to první co sní, když zapadne slunce.

Pak na stáncích zakoupíte různé cukrovinky, místní dobrůtky, mně nejvíc chutnaly slané zeleninové závitky BRIWATTE, které vidíte na posledním obrázku uprostřed stolu. Mňam!

CO STOJÍ ZA TO PŘIVÉST SI DOMŮ?

Ze všeho nejvíc doporučuji jet tam se samostatným velkým kufrem! To samozřejmě platí pro ty, kteří mají tu možnost – my jsme byli pouze baťůškáři bez kufrů. POZOR: neber si do Maroka dron! Zakázáno, seberou ti ho na letišti a už ho nikdy neuvidíš. To se stalo známému od mého kamaráda – našli mu ho v kufru po cestě zpět. Tam ho nějak propašoval, ale zpět už ne. Dostal z něj jen SD kartu a dron za 40 000 nesměl ze země odvést zpět domů. Smůla.

• ARGANOVÝ OLEJ: seženeš kdekoli na tržištích, v Agadiru nebo Marakéši. Máš jistotu, že je 100% a kvalitní, protože boby, ze kterých se vyrábí, rostou jen v Maroku. Já jsem dovezla 4, mamce, ségře, kámošce a mně. Používá se na vlasy, tělo, ruce, nehty, je to skvělý kosmetický nástroj na všechno, co potřebuje výživu. Používám ho na pleť a musím říct, že je to nenahraditelná bomba!
• EUKALYPTUS: Prodává se po gramech na tržnicích v Agadiru nebo Marakéši. Koupíš ho v krystalech – stačí ti jeden malý krystalek zalít horskou vodou a máš inhalaci proti bolesti hlavy, migréně, bolestem čehokoli, dá se i vypít. Nikde ho v takové formě u nás neseženeš a pokud ano, dáš za něj nehorázné peníze. Tady tě vyjde na cca 200 Kč celá krabička 25 gramů, když si to uhádáš. Bacha, jsou na to háklivý, nechoď výš než 3Dh/gram.
• MAROCKÝ ČAJ: Vynikající, čerstvě nasbírané usušené byliny všeho druhu, které u nás prostě neseženeš v takové kvalitě. Krásně voní, dá se pít i místo kávy, protože tě dostatečně nabudí. Máš jistotu, že jsou to bylinky vypěstované v Maroku od místních lidí. Doporučuji dovést domů.
• VONNÉ KAMENY: Jsou to takové krystaly ve formě kamenů, které se dají zapálit a provoní celý dům vůní Maroka. Neobsahují toxiny, jako některé vonné svíčky, takže ti provoní tvé obydlí a budeš se cítit pořád jako v Maroku.
• LNĚNÁ KOŠILE: Na tržištích se dá pořídit i za 150 Kč, je to skvělý ohoz na pláž, pro chlapy do horka, aby se tolik nepotili v bavlněných tričkách. Dovezla jsem tátovi a byl nadšený. Jediné, co je třeba, je si uhádat cenu. Budou Vás tlačit do nehorázných sum, nesmíte se nechat!
• NÁRAMKY: Těch tu mají požehnaně, ale krásné. Mamince jsem dovezla a byla nadšená, protože kamínky, které používají k jejich tvorbě jsou krásně třpytivé a nosí je zde holky pod burkami. prostě je to jediná krásná věc, která je na nich pod těma hábitama vidět, tak ať už stojí za to!

Závěrem bych chtěla poděkovat všem, co došli až sem, článek je to dlouhý, ale myslím, že jsem shrnula vše podstatné pro ty, kteří se do Maroka chystají podívat. Samozřejmě jsem nestihla popsat každý detail, Maroko si každý musí zažít sám podle sebe. Určitě jsme nestihli vidět vše, na to bychom potřebovali aspoň 3 týdny – Casablanca a její nádherné pláže, hlavní město rabat, národní park, vodopády nebo známé středisko Sidi Ifni a jeho nádherné pláže na surfing. Nestihla jsem ani přístavní město Essauera a medinu v ní, město Fés a další známá místa.

Přeji Vám, ať si Maroko užijete tak, jak si přejete a ať se Vám tam líbí. Základem je dovést si zážitky na celý život, zažít dobrodružství. A je celkem jedno, v jaké formě to bude. Spousta lidí jezdí do Maroka i na motorky, sjíždět duny. Někdo jezdí do Maroka jen surfovat, někdo dělá dobrovolníka v útulku pro psy, který vlastní Angličanka. Váš zážitek může být jiný, než ten můj, přeji však, ať stojí za to!

V případě dotazů mi neváhejte napsat, ať už sem do komentářů nebo na můj Instagram, ráda Vám poradím, co vidět nebo zažít v Maroku a na co si dát pozor. Budu ráda za sdílení článku nebo i doporučení pro vaše kamarády, kteří jedou do Maroka, ať si přečtou můj článek nebo mi napíšou.

Mějte se krásně a cestujte! To je oč tu běží, to je to, proč žijeme!

Vaše,