Servírkou v Rakousku

Abychom nezapomněli, kam patříme.

V dnešní době spousta lidí cestuje. Ať už za prací nebo jen tak za zábavou. Někteří se dokonce stěhují na jiná místa a do jiných zemí. Věří, že tam budou šťastnější. Vidina něčeho nového a zajímavého je pro ně skvělou příležitostí, jak začít znovu a jinde. Chtějí si tak vytvořit „nový“ domov.

Řekla bych, že domov je pro každého tam, kde je mu dobře a kam se může vždycky vrátit. A právě tématu DOMOV bych se ráda věnovala v tomto článku (jehož název mi prostě vyvstanul jen tak na mysli – a to je pro mě vždy signál napsat článek. Ten je potom vytvořený intuitivně a od srdce. A to je hlavní!). Tak jdeme na to :-).

PROČ LIDÉ TAK MOC CESTUJÍ?

Dobrá otázka. V dnešní době je to samozřejmě podložené i důvody, které souvisejí s úkony v historii. Za komunistů nešlo jen tak vyjet ven. Všechno byl problém a touha mladých lidí vycestovat za hranice častokrát nebyla ukojena (hihi, zajímavé slovo :-D). Dnes je to ale všechno jinak. Lidé cestují hodně a cestují z různých důvodů. Někdo jede na dovolenou s tím, že se za týden vrátí zpět. Někdo jede za prací dlouhodobou či jen na pár měsíců. Někdo prostě odjede a zpáteční letenku už si nekoupí. Zůstane venku, aby se něco naučil, aby něco objevil. Doufá, že ve světě něco najde a že na něco přijde. Je to takový „Honza“ moderní doby.

Ať už lidé cestují z jakýchkoli důvodů, myslím, že všechny pojí jedna věc: odejít z domu. Zkrátka chtějí vypadnout do světa. Tam to totiž neznají. Domov nechají doma a odjedou pryč. Někteří se DOMŮ už nevrátí. Protože si najdou své „doma“ někde jinde.

A to je právě to, co je na celém cestování tak zvláštní.

PROČ VLASTNĚ OPOUŠTÍME „DOMA“, abychom našli jiné „DOMA“?

Jak jsem řekla: DOMOV je pro každého něco jiného. Obecně je to místo, kde se člověk cítí dobře. Pro mě je to místo, kde mám přátele, kde mám rodinu, kde mám dům, kde mám svou postel (mimochodem já mám od svých 7mi let pořád stejnou postel :-D..to třeba spousta lidí říct nemůže). Je to místo, kde mám mámu a tátu. Je to místo, kde jsem vyrostla a kde jsem se narodila. V těchto místech máme totiž své základy, kořeny. Zde jsme vznikli a sem také patříme. Je to přírodní fakt, je to přírodní pravda. Nicméně naprosto chápu, když někdo své kořeny chce přetrhnout a zkusit zakořenit někde jinde.

To jsou právě ty případy, kdy lidé odjedou. A zpátky už se nevrátí. Možná se vrátí. Ale jen na návštěvu. Cítí, že jejich strom života tady nekvete, jak by chtěli a tak zkusí zakořenit svůj již vyrostlý strom někde jinde.

Podle mě je tohle životní rozhodnutí. Člověk musí mít opravdový důvod z domova odejít. Musí vědět, že tohle je lepší směr (což moc nechápu, jak může vědět, když teprve odchází a neví co ho čeká). Musí vědět, že jinde to bude lepší. Protože když tohle neví nebo si tím není jistý a jede to jen zkusit, vsadím boty, že za pár let se vrátí zpět. Já totiž věřím, že příroda to v něm prostě zařídí, aby se vrátil zpátky. Protože každý patří přirozeně tam, kde vznikl.

CESTUJME!…Protože to otevírá oči!

Já cestuju v podstatě od maturity. Hned první prázdniny po maturitě jsem věděla, že musím už konečně VEN. Do světa. Něco se naučit, něco vidět, něco získat. Možná i něco ztratit, protože hlavně ty špatné věci mě naučily nejvíc. Cestování se stalo mým hobby a pak už ani jedny prázdniny jsem nebyla v ČR. Věděla jsem, že je to jediný čas mých studentských let, kdy můžu něco zažít. A ať jedeš kamkoli, vždycky je to v něčem super. Zkusila jsem toho už tolik…viděla tolik míst…zažila tolik zážitků. A přesto bych ani na jednom místě, které jsem viděla, nezůstala. Víte proč?

Protože můj domov je tady. Čím víc totiž cestuješ, tím víc si uvědomuješ, jak to máš. Pokud tě to táhne ven, je to jasné. Ale mě to táhne spíš zpět domů. Tam, kam se můžu vždycky vrátit. A ten pocit, když odněkud po dlouhých měsících přijedete je opravdu krásný. Je to pohlazení na duši. Protože JSTE DOMA a jste ve svém. Tam, kde Vás mají všichni rádi a kde máte všechno co k životu potřebujete: RODINU a POHODU.

Gamskarkogel, Rakousko

Chci jen, aby si teď každý položil otázku, jak to má on. Zda sem patří nebo ne. A aby nikdo nezapomněl na to, KAM patří. Aby vždy v hloubi duše věděl, kde je jeho místo a tam se vracel. Aby okolo sebe dělal lidi šťastné a aby hlavně i on sám byl šťastný tam, kde je. Protože je to jeho domov, pro který se rozhodl a který je jeho místem pro život.

Tahle země to potřebuje..potřebuje lidi s láskou k domovu. Kteří budou pyšní na to, že zde žijí a kteří zde budou chtít žít navždy.

Tak nezapomeňte nikdy na to, kam patříte…