PRÁCE/STUDIUM V ZAHRANIČÍ,  Servírkou v Rakousku

Mezi horami aneb servírkou v rakouských alpách

Nic pro mě nikdy nebyla překážka, abych vyrazila do světa – ani jazyk, ani závazky doma, ani povinnosti kdekoli jinde. Ať už jsem jela kamkoli, vždy jsem si dovezla nějaké zkušenosti, nové známosti a peníze, které bych doma za tak krátkou dobu nevydělala. A tak jsem se rozhodla i tohle léto strávit pracovně a nelituji. Naopak jsem na sebe pyšná za tak skvělé rozhodnutí uklidit se na 3 měsíce do hor, odkud se nikam nedá jet. Je to lék na duši, který doma těžko najdete. A tak jsem se dočkala toho, že mám konečně čas jen pro sebe.

Pojďme si shrnout, jaké to je pracovat každý den ve stejném režimu od rána do večera v horském hotelu.

JE TO SUPER!

Každé ráno vstanu, od 7:30 jsem nastoupená v kuchyni na obsluhu u snídaně. Hlavní je, aby každý host měl na stole KAFE. Ano, to je tu hodně důležité! Zajímavé, kolik lidí tu po ránu pije kafe. Pokecáme německy, nikomu nerozumím a každému pořád dokola opakuji, že umím jen francouzsky, anglicky, česky a trochu španělsky. Ale to je asi málo. I když jim to řeknu, nikdo mi stejně nerozumí, takže „Möchten Sie eine bier“ u mě prostě musí fungovat. Při velké smůle se tu fakt budu muset naučit německy. Challenge accepted!

Práce je tu hodně. Vstávám v 7, skončím v 1, odpočinek do páté. Obsluhování během večeře je od 17:00 do 21:00. Rodinný hotel vede manželský pár, mají 3 syny, ale jsou na to sami. To by u nás neprošlo! Dvě budovy, skoro 70 pokojů, vaří, uklízí, perou, umývají nádobí, obsluhují, dělají prostě všechno. V kuchyni pomáhají dvě Maďarky, občas stará babička (které před tím hotel patřil, než ho předala nižší generaci) a v restauraci obsluhu já.

I přes velké množství práce mě to baví. Přístup majitelů k pracovníkům je na vysoké úrovni, řekla bych, že se tu mám vážně dobře. Pokud pracuješ a uděláš co potřebují, jsi náležitě odměněn. Většinou formou jídla. A to bych skutečně nazvala „odměnou“. Nejen proto, že vždy už umírám hlady, ale hlavně proto, že jsem tu ve 4 hvězdičkách a kuchyně by měla dostat aspoň 10. Vaří tu vynikající jídla! To co je pro hosty, je i pro nás. V létě 2015 jsme dělaly s holkama servírky v Řecku a tam to v žádném případě takto nebylo. Někdy se lehce pousměju, když si vzpomenu jak jsme se tam dřely za pár eur a ještě jsme nedostaly ani najíst. Ale párty v Chersonissos, na ty nejde zapomenout :-D. Uveďme také na pravou míru, že se tu jedná o velmi zdravou kuchyni a ne nějaké hranolky, jako právě v Řecku. Na těch se nedá nic zkazit. Nerada bych se tu živila hranolkama, takže jim gratuluju k tomu, že vaří zdravě (ale fakt!).

Jak to chodí, když pracuješ v Alpách:

Baví tě to. Vyděláš si hodně peněz. Jsi v údolí, obklopený rakouskými alpami. Můžeš si běhat po horách, kde se ti zachce. Nikdo tě neštve, je tu klid. Ve svém volnu si děláš co chceš. Medituješ v lese. Usínáš s otevřeným oknem dokořán a ráno tě probouzí ptačí zpěv. Všude okolo jsou tu vyhlídky a lavičky, můžeš na nich jen tak sedět a kochat se přírodou. Vůně lesa se stane tvojí drogou. Ranní rosa a ranní opar nad horami jsou tví nejlepší kámoši, když ráno vstaneš a otevřeš okno. Čerstvý vzduch máš 24 hodin denně, nejsou tu žádné silnice. Jediný hluk je v restauraci. Když vyjdeš z hotelu, slyšíš jen ptáčky. Ve vesnici žije okolo 1000 lidí max. Když se jdeš projít, nestačíš žasnout nad tím, co je před tebou, za tebou i vedle tebe. K tomu se občas přidá nějaký ten smrádek ze stodoly, kde zrovna krmí koně, vůně sena tě nemine a možná šlápneš i do…., ale to je právě ta nádhera! Příroda, láska, krása, klid.

Nejlepší na tom všem je, že sice pořád pracujete, ale máte zkrátka čas přemýšlet. Když prostíráte stoly nebo leštíte skleničky, vyvstanou Vám na mysli miliardy věcí. A tak všechno promýšlíte, zhodnocujete, někdy si i zamumláte něco pro sebe. Zvažujete alternativy řešení, přemýšlíte nad vším, co zrovna v hlavě řešíte. Pak ty myšlenky třídíte a najednou Vám přistane v hlavě řešení. Najednou víte, jak co proč kdy kde s kým. Zjistíte, kdo vlastně jste, protože tady Vás nemá kdo ovlivnit (kromě FB a IG – už je zapínám jen nutně). Na nikoho si nehrajete, jste sami sebou. Nikdo Vám tu nenakazuje, jací máte být, prostě tu jen JSTE a to stačí. Je Vám tu dobře, protože Vás nikdo neovlivňuje. Jediné, co se po Vás chce je práce. Navíc ruční práce. A u té se přemýšlí nejlépe.

Najednou víte, jak co proč kdy kde s kým.

Je to prostě bomba a já jsem ráda, že tu jsem. Protože jsem konečně našla klid. Hodlám toho využít na maximum a najít v sobě to, co jsem někde ztratila. To kvůli čemu jsem sem jela a to, co mi pomůže být zpátky tím, kým skutečně jsem.

Zase se Vám ozvu. Auf Wiedersehen!