Stáž v Rennes/FRANCIE

První měsíc za námi! STÁŽE začínají…

Ahoj všem poctivým čtenářům mého blogu o studiu ve Francii, seberozvoji a cestování!

Moc mě těší Vám sem každý týden psát info o tom, jak se tady máme. Nejen, že mě to motivuje vymýšlet, jak články udělat ještě zajímavější, ale hlavně můžu svůj koncept seberozvoje a životního stylu spojit s něčím takovým jako je možnost studovat a pracovat ve Francii, což mě moc těší! Pokud máte kdykoli možnost někam odjet, tak to UDĚLEJTE!! Je to vážně jedinečná příležitost, jak být lepším člověkem a vrátit se domů zase o něco hustější 🙂 Chápete..


Jsem tu s dalším článkem, kde bych ráda shrnula, jaké to bylo první měsíc tady – globálně.

Ze všeho nejdříve bych začala tím, že jsem sem nejela s příliš velkým očekáváním. Je to proto, že jsem už na jednom Erasmu byla a zkrátka jsem tak nějak věděla, do čeho jdu. Chtěla bych ale dát radu těm, co pojedou po nás..

V Rennes to není úplně Erasmus jako takový..

Sem jedete sice taky studovat, ale jen první měsíc. Potom budete chodit do práce! A to není efectivement jedno a to samé! Tak nějak mám pocit, že tu prostě není čas na párty, chození po večírcích, international sedánky atd. Během prvního měsíce jsem byla ráda za trochu odpočinku a nebylo ho mnoho. Myslím, že nejsem jediná kdo si to myslí. Opravdu je to lehce náročné mít školu každý den od rána do pozdě odpoledne, pak se k tomu přidaly v posledním týdnu ještě povinné kurzy francouzštiny, za které jsem osobně moc vděčná. Na druhou stranu pak nemáte už vůbec žádný čas na sebe. Stíhat nějaké mezinárodní srazy s ostatními erasmáky je téměř nemožné. To také vede k tomu, že nepoznáte mnoho studentů nebo lidí z jiných zemí a není tím pádem možné být součástí těch klasických skupin international studentů, protože oni už jsou kamarádi a dostávat se mezi ně (obzvláště mezi skupinu španělů!!) už pak nejde tak snadno. Jediná možná seznámení můžou probíhat v kuchyňce. Takže ANO! Vařte si, ať tady aspoň někoho potkáte :-D.

To, že není čas na international akce vlastně pak vede k tomu, že jste skoro pořád se spolužáky – no a to taky někdy není zrovna sranda – být spolu 24/7. Každý chce občas vypadnout a zabrouzdat do jiných vod. Ale kam když nikoho neznáte že…?

Osobně jsem ráda aspoň za to, že tady stíhám běhat, občas cvičit, chodím ještě tancovat. Ale nejde to stíhat v režimu, na který jsem zvyklá, protože je tu prostě moc práce. Což je ale pochopitelné, protože se musí splnit předměty. Musí se všechny odchodit za jediný měsíc (vlastně 3 týdny). Takže vše má dvě strany mince.

Režim prvního měsíce

Je následující – přes den škola, večer si stíháte akorát nakoupit. Přijdete unavení domů, pokud máte energii a chce se Vám, zacvičíte si nebo jdete běhat – to však nelze stíhat ve dnech, kdy je škola do pěti a pak francouzské kurzy.

Vážně doporučuji si hned první týden koupit kolo a nebo lítačku na autobusy, protože jinak se to fakt nedá zvládat. Když nemáte KORIGO kartu, kolo a nebo tryskáč v zadní části těla, tak prostě nestíháte fakt nic. A rezidence kde bydlíme je opravdu docela daleko z centra, takže vesměs není úplně jednoduché každý den chodit na nějaké akce po nocích a zpět domů.

Ve zkratce – nevím, co očekávají budoucí M2, nicméně já osobně bych je chtěla ujistit, že tohle už je trošku jiný level Erasmu :-D. Nevím jak jinak to říct.

Na druhou stranu…

Pro mě je tento pobyt takovou menší příležitostí konečně VYSPĚT :-D. Možná je to teď pro někoho dost velký vtip (jak já můžu vyspět! To snad ani nejde ne?..:-D), nicméně já se tak cítím a tak Vám to tady i tak říkám. Já mám pocit, že ty večírky mi ani nechybí. Zajdu s holkama raději na operu, jak jsme byly teď (mimochodem můžu jedině doporučit – je to krásná budova a navíc opera v ruštině s francouzskými titulkami za 10 eček – no nekup to :-D). Je to také hodně tím, jakými lidmi se obklopujete během času tady. Moji spolužáci jsou všichni hodně chytří a super lidé, se kterými se vždy zasměji a je mi s nimi skvěle. Oni na párty nepotřebují chodit a já vlastně už ani taky ne – opravdu to tak vnímám. (Ale nebojte, na aspoň jednu minimálně určitě zajdeme!!)

První měsíc byl náročný, ale naučil…

Ano, s tím se musí počítat…První měsíc je vždy náročný, jak finančně tak psychicky. Připravte se na to, že první měsíc budete potřebovat tak všeho všudy 1200 euro, abyste se měli dobře. V tom je započítané už vážně všechno. Je potřeba se připravit na jiné prostředí. I lidé, se kterými tu jste se Vám najednou můžou zdát jiní, protože teď s nimi sdílíte každý váš den. Jste spolu skoro pořád a není to jednoduché! Samozřejmě vše je o zvyku. Časem už to nebude tak napjaté, ale já jsem cítila hodně velkou změnu když jsem si uvědomila, že jsem tu se 12 spolužáky, ale v podstatě sama. To je docela tvrdé zjištění, nicméně brzy pak přejde..nebojte, vše je o zvyku.

Člověka tohle všechno ale posouvá zase někam dál! Každá negativní/pozitivní zkušenost tady Vám dá nějakou lekci a ta Vás posune o stupínek výš. Tak to prostě je a je to super. Já se tu například cítím výjimečně! Doma se tak necítím, protože jsem prostě doma. Tam to znám, je to tam úžasné a super. Ale tady je to o něčem jiném! Jste v prostředí, kde máte tolik nových možností, kde je tolik jiných a nových lidí, kde na vás čeká dobrodružství na každém rohu. A je třeba to tak i brát. 

Jsem tu sám?…

Možná Vás může přepadnout i deprese z toho, že jste vlastně konečně v tom městě, o kterém všichni starší spolužáci tak pěkně mluvili, ale Vám se tady nelíbí, chcete domů a je Vám tu na nic. Necítíte se tu dobře. V tomto případě musím říct, že mi vždy pomohla myšlenka, že tu nejsem sama, což je právě taky hodně velký rozdíl mezi klasickým Erasmem a tímto pobytem. Myslím si, že mezi studenty MFTAP vždy panuje kamarádská atmosféra a tím, že jsou skupinky malé, mají k sobě tito lidé blíž a rádi se spolu střetávají. Když jsou spolu v cizí zemi a musí čelit stejným problémům, může je to ještě více sblížit. A když má jeden ve skupině problém, ostatní mu jistě pomůžou. Tak to tady máme a já jsem za to vděčná. Ze začátku jsem to tak necítila, ale teď vím, že na každého z nich, který tu je bych se mohla vždy obrátit a vždy by mi pomohl. Takže na tohle se třeba můžete těšit, že utužíte vztahy a zůstanete se spolužáky přátelé třeba na celý život :-).

Nicméně ohledně organizace pobytu tady v Rennes musím říct, že je super nápad mít školu první měsíc v kuse a další dva měsíce mít stáže. Aspoň v tom není guláš.

Teď začne nový režim, pracovní stáže (začínají nám 1.10). Takže očekávám, že to bude zase něco úplně jiného – člověk bude více sám, bude mít práci, kterou bude muset splnit on a ne nikdo jiný. Takže to zase bude jiná zkušenost. Těším se na ni a doufám, že si s mým vedoucím stáže budu dobře rozumět a vše bude klapat!


Co se týče příštích článků, plánuji Vám sepsat všechny důležité body k tomu, jak tu přežít první měsíc – zejména to tedy bude článek určen budoucím druhákům, kteří pojedou příští rok sem do Rennes.

Když máme možnost učit se navzájem, tak této příležitosti musíme využít :-).


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *