BĚH

Trail v alpách – na co si dát pozor?

Ráno mě zaskočila velice smutná zpráva – v rakouských alpách zahynula česká turistka, která při tůře po hřebenu uklouzla na cestě a propadla se do srázu 150 m hluboko. Tento pád bohužel nepřežila.

Je léto, najednou je velkej boom chodit/běhat po horách. Aktivity svých kamarádů můžu sledovat jen na sociálních sítích a těch, kteří chodí po horách, není málo. Proto jsem se rozhodla sepsat článek na téma „bezpečnost v alpách“, protože sama mám za sebou už několik tripů a vím, na co si dát pozor.

Processed with VSCO with preset

1. Vždy někomu přesně popsat, kam jdete.

Věřte mi, i když jsou nějaký hory přímo „střediskem“ pro cestování a jsou prorostlý cestičkama křížem krážem, může se stát, že za celou dobu vaší tůry NIKOHO NEPOTKÁTE. V horách většinou není signál – i na hřebenu hory jsem ho ještě nikdy nechytla (možná máte jiné zkušenosti), každopádně je důležité vědět, že když jdete sami, musí existovat někdo z vašeho okolí, kdo ví kam jdete, kudy jdete a kdy má očekávat váš návrat, aby v případě potřeby mohl podat informace lidem, co Vás půjdou hledat.

2. Zjistit si počasí.

Tohle je zásada č. 1. Stejně když bude pršet a bude pod mrakem, na žádnou horu nemá cenu se sápat, protože nic neuvidíte (mluvím z vlastních zkušeností :-D). Na tůry/běhy/traily je prostě nejlepší sucho a slunce (klidně ať to pěkně pere, stejně jdete lesem. A když jdete po louce, tak se aspoň opálíte). Rozhodně je lepší pařák, než déšť, to vám teda povím (už jsem 2x zmokla až na kost a v horách bývá déšť mnohem studenější než ve městě, teda aspoň mi to tak přijde). A většinou to není jen nějaký deštík – je to sprcha! A to není úplně sranda – můžete se nachladit a když jste ještě na trati, je to dost nepříjemný. Navíc všechno klouže – snadno uklouznete. Tak jako ta 24letá turistka. Kor když běžíte. V takových případech jdu minikrokem, protože si nechci například zvrtnout kotník. A když na Vás prší a vy musíte k tomu všemu jít pomalu, tak to asi není to, co byste zrovna chtěli.

3. Náhradní ponožky, hodně vody, náhradní oblečení.

Když ráno vyrážím, je 30 stupňů a během dne se to tisíckrát změní. Vítr, déšť, slunce, kroupy – vážně nikdy nemůžete 100% odhadnout, jak bude. Proto je lepší vzít si s sebou do batůžku (já mám camelbak a v pohodě to tam vleze) náhradní oblečení. V případě potřeby nasadíte, nebo sundáte. Brávám si 2 páry ponožek, náhradní tričko, mikinu a běžeckou bundu (teď už 2, protože když zmoknu, vrstvy oblečení se hodí). Nesmíte zapomenout ani na vodu (natáčím do camelbaku a většinou mi vystačí na celý den). Je super, že v horách jsou přírodní prameny – dopustíte/napijete se. Ale to doporučuji dopředu si zjistit (obzvlášť pokud mají být během vaší tůry vedra). Hodí se i nějaké jídlo (ale já většinou beru jen gely, protože během trailů nejím).

4. Věci „kdyby náhodou“.

No, když nad tím tak přemýšlím, tak abych v horách v případě nutnosti „přežila“, musela bych si brát obrovský batoh plný věcí, co by mi v tom pomohly. Nicméně takhle to nedělám. Zkušenější by poradili asi lépe. Zatím jsem v tom nováček, ale je mi jasný, že případná čelovka, obvaz, náplast nebo lanko se hodí. Případně kapesní nožík, malá lékárnička atd. Když běžím trail, tak je to max na 8 hodin a vždy doufám, že se teda v pořádku vrátím, takže takové věci zatím nebrávám. Ale rozhodně se hodí, pokud jdete několikadenní tůru nebo klidně i běžíte, to je jasný.

5. Sranda vs. zodpovědnost

Podle mě na tohle hodně mladých lidí zapomíná. Sama vím, že když jsem na hřebenu hory a kolem mě nikdo, mám chuť vyřvat se do světa, dělat ty nejbláznivější věci a skákat dokola. Nebo když sbíhám kopec a vidím tu nádheru, nejraději bych vyskočila 10 m vysoko. Prostě ta euforie a nadšení z toho, co vidíte a z pocitu „tady a teď“ ve vás vyvolává nádherný touhy. Ale když stojíte na skále nebo sbíháte kopec, je to taky sakra nebezpečný! Už jsem se několikrát přistihla, že neovládám svoje pocity. Prostě nedávám pozor, jsem zbrklá a zapomínám na vlastní bezpečnost. A i když jsme mladí a plní energie, nesmíme zapomínat, že musíme dávat pozor.

6. Mapa je základ!

Tak to je možná ještě důležitější, než počasí :-D. Jak jsem říkala, v horách mi nefunguje signál, takže ani online mapy ani data (možná dělám něco špatně :-D). Nicméně kdybych neměla mapu, daleko nedoběhnu. Hlavní věcí je sledovat turistické značení. A řeknu vám, tady v Rakousku to není vůbec sranda! Značky jsou v trávě, na pařezu, na šutru a když tam prostě trošku víc povyroste tráva nebo tam omylem spadne strom, tak ji prostě nenajdete. A už se mi to stalo tolikrát! Ztratit se v horách není žádnej med. Vážně ne. A když jdete sami, musíte se prostě spolehnout jen na tu mapu a na své schopnosti/racionální uvažování. Když zjistím, že jsem dlouho neviděla značení, prostě se vrátím. Zatím se mi to několikrát vyplatilo. Lepší je se vrátit, než doufat, že tam někde bude značka a jít pořád dál a ani nevíte kam. Pak přijdete někam, podle mapy už nevíte kudy jste šli a jste v háji. A vaše volání o pomoc možná uslyší krávy o 50 m dál, ale jelikož jste uprostřed hor, ani s amplionem se pomoci nedovoláte (vlastní zkušenost).

Ve zkratce

Hory jsou nádherné! Já sama jsem se zamilovala do tohoto prostředí a traily mě neskutečně baví! Je to dobrodružství, mnohem víc se nadřete a já miluju, když můžu překonávat své limity. Ale je potřeba taky vědět, do jakého terénu jdete, jaké jsou možnosti a na co je třeba si dát pozor.

Běhejte, užívejte si prázdniny a já se zase někdy ozvu!